Archiv kategorie "Fejetonky"

16/28/2014

FEJETON: Ples tváří v Pendolínu – české Cometě

Tak jak jezdím pracovně v posledních týdnech často 1. třídou různých dopravců po celém Česku, začíná mě to čím dál tím více bavit. Obzvlášť vagóny 1. třídy jsou plné zajímavých lidí – všichni mají na to si zaplatit nejdražší jízdenku na vlak, co se u nás dá koupit. Dá se však říci, že se dělí na dvě typické převažující skupiny.

V té první jsou především lidé, kteří: pracují, jsou zamyšlení, většinou mají jednoduché prosté a čisté oblečení, třeba i kožené prvky na oděvu a chovají se ohleduplně ke svému okolí, nevyrušují. Do té druhé se pak řadí často draze, ale nevkusně oblečení lidé, s ušmoulanou kabelkou či taškou na noťas s drahými hodinkami a materiály obleku, kteří často nahlas telefonují, udílí příkazy a mají rádi, velmi mají rádi a užívají si, když se za nimi spolucestující ohlíží.  Lokomotiva K velké změně rozložení cestujících a nárůstu té druhé skupiny došlo hlavně v posledních dvou letech, kdy jsem já byl na prázdninách, a tedy mohu objektivně a s nadhledem porovnávat situaci tehdy a nyní. Hlavní nárůst byl možná způsobený tím, že ČDčko zlevnilo firemní jízdné na paušál (19.900,- na rok tzv. inKarta 100) a zavedlo další cenová zvýhodnění pro korporáty. Často tedy především velké úřady a firmy nakoupily svým zaměstnancům firemní jízdenky.

Musím končit, jdu opětovně odmítnout šampáňo, které právě „rozdávají“ cestujícím. No neberte to, když je to „zadarmo“ a na palubě Comety společnosti Taggart Transcontinetal. Hádejte, kdo si ho hlavně vezme? Mě stačí jogurt z Babišovy Olmy s mysliJ a neperlivá voda. Kafe si raději dopředu kupuji na nádraží, to pravé, mě drahé, ne ten instantní prášek z prefabrikovaného kelímku.

Nad pitím čaje jsem se dal do řeči se spolucestující. Zprvu se stydlivým odstupem a bez emocí. Inspirování vlakem jsme rozpoutali živou diskuzi na téma fungování železnic, nostalgicky vzpomínali na parní Albatros, který jezdil již tehdy a jezdí i teď stejnou rychlostí jako Pendolíno. Diskuze nad servisem ve vlacích nás zavedla až k filosofii, historii, technice a psychologii chování davu. Probrali jsme klasickou literaturu: Hrozny hněvu, Proti všem, Čapka, Richarda III., historii Evropy od 1848 přes první a druhou válku, 1968, 1989, červené kartičky na Albertově a v závěru končili u mé oblíbené Ayn RandJ s současnou geopolitickou situací ve světě. Intenzivní diskuzi jsme vedli hlavně na téma, kde se dá slušně žít? Lze roztočit globus jako v loterii a píchnout prstem? Nebo je lepší zůstat doma, tam kde jsme? Kde je to lepší v Rusku, Americe, Austrálii, Číně, jižní Africe, Evropě v Británii, Indii v Antarktidě anebo na pustém ostrovu v Karibiku jako Robinson? Závěr naší diskuze byl jasný. A co vy na to? Je Vám to také jasné, kde je nejlepší žít, kultivovat slušnost, tvořit a věnovat se výchově dětí?

Continue reading "FEJETON: Ples tváří v Pendolínu – české Cometě" »

12/55/2014

FEJETON: Bude maso online?

Při dnešním nákupu křupavého kuřecího masa z Vodňan na večeři s přáteli, nás v celém řeznictví rozesmála jedna maličkost. Prodavačkám trčel od pokladny do pultu s prsními řízky UTP kabel…

Pro ty co nerozumí ICT, to je ten divnej kabel s nacvakávací koncovkou, nebo vlivnej? V češtině mu my ajťáci také někdy přezdíváme kroucená dvoulinka. Napadlo mě, že by bylo vlastně fajn, kdyby byla taková řeznictví komplet online: hygiena by dostávala online údaje o teplotě v pultu, teplotě masa hovězího, kuřecího, vepřového, dálkové čidlo by sledovalo čerstvost a barvu vepřových jazyků a zvláštní čidlo by měl i bramborový salát (samozřejmě ve vyhrazeném pultu pro vajíčkové výrobky). Jak by byly kontrolovány párky nevím, ty nejím a nerozumím jim. Prodavačky by pak povinně měly implantovaný čip pro měření srdeční frekvence a teploty, nanaroboty v krvi pro sledování kontaminace viry a čidlo vlhkosti kůže na rukou, aby bylo jasné, zdali si je a kdy naposled řádně umyly. Nutností by bylo i několik čidel pro sledování aktivity nervového systému. Náš spokojený zákazník, vždy s úsměvem náš pán! Ty prodavačky, co by se pořád neusmívaly, by mohly na dálku dostávat elektrické šoky. Neb je vědecky prokázáno, že i po negativních šocích si prostě organizmus zvykne a rezignuje a poslouchá tupě příkazy. Dálková regulace osvětlení provozu a zatápění dle nálady by byla pak samozřejmostí.

Myslím si, že pak by systémy jako #EET byly naprosto zbytečné, protože lidská obsluha by skončila buď na infarkt nebo mozkovou mrtvici a bylo by tak možné úspěšně nasadit přímé zasílání masa drony rovnou do našich obýváků. No řekněte, nestálo by to za to? Bylo by nám prostě konečně líp. Seděli bychom doma, louskali buráky, baštili vyfikané párky v rohlíku {s discountem}, pili lacinou plzničku, bylo by nám teploučkou a šťastně bychom se usmívali.

Myslíte si, že v Česku hrozí spíše útok mimozemšťanů #mimoni anebo velkého bratra #velkybratr?

Přeji kupu svobodných nápadů v krásné zemi tvůrčích velikánů

Ing. Mojmír Macek

Aktuálně to podstatné: